Veškeré výplody jednoho mozku..

Únor 2014

Prohnilost našeho světa.

27. února 2014 v 12:03 | Little bit Perfect |  Černé myšlenky
Nemám už víc slov pro tenhle svět, černej hnusnej svět, už dávno jsme ztratili sami sebe, ztratili jsme soudnost a pojem o tom co je důležitý v životě. Ani nevím co mě nakoplo, prostě tu sedím, přísně rovné černé vlasy zamotané v brutálně rozcuchaný culík, z kterého se spouští prameny kolem mého obličeje, volné tmavě modré tričko, kolem mě temno a jsem pořádně, ale fakt pořádně nasraná. Cejtím se jak člověk, bez všech práv, tolik zla kolem, kurva otevřete oči! Tak jako já. Když shrnu, všechny píčoviny, kvůli kterým mě někdo seřval, či před pár lidmi ponížil (děkuji třídní profesorko, snad se vám líp usínalo), je to tak absurdní, tak dětinský. A mě už to dál nebaví snášet, tu zlobu, ten nátlak. Jsem z tohodle světa už nadmíru otrávená. Z toho chování všech okolo, tolik sobeckosti, materialismu, závisti, všechno je tak odporně komerční. V týhle době jsou důležitější prachy než rodina. A bude hůř. Kde je kurva spravedlnost, kam zmizela?
Venku je chladno a ponuro, zem je zmrzlá a tvrdá jak šutr, potažená mrazem.
Je to přesně tak ponurý a jedovatý jako jsme my.
Je tu jen pár lidí, kterým můžu věřit a kteří táhnou trochu hřející barvy do mého života, doslova pár.. jen 2, jo. Jak mrzuté, že?
Jsme uvězněni, nežijem, jsme příliš hloupý na to rozeznat důležitost od malichernosti. Nepoučíme se, neporozumíme, ani až se zničíme.
Zvířata klece nepotřebují, to my.

Jestli semnou nesouhlasíš, je mi to ukradený.
Hádám, že tehne článek zrovna moc obdivu nechytne. Je to odvada.
Možná dalši důkaz sobeckosti.

Všechno kolem je jedovatý, už i vzduch co dýcháš.

Je mi na blití.
Dezolát,
Lil' P.