Veškeré výplody jednoho mozku..

Naprosto bezradná

19. dubna 2014 v 9:04 | Lil' P. |  Černé myšlenky
Řešit nějaký zelený řasy v biologii je fakt nuda. Co si budem povídat. Někdy si říkám, že bych měla začít něco dělat a nebo vypadnoout na zemědělku, gympl není pro mě. Sedět na biologii s ocelovými víčky díky včerejší bezesné noci a mžourat na tu chladnokrevnou bestii a snad jí i poslouchat? Jasně, radši píšu. 8:06 a ještě 36 minut do konce tohohle biYOLOgickýho utrpení. Když mě to nebaví, nevidím nejmenší důvod proč se to učit. Nějak prolezu, nejsem šprt. Ale když se kouknu na ty vyhulený palice, který místo hodiny fyziky balí brko v altánu a dotáhli to až do čtvrťáku, asi nejsem tak beznadějná jak si myslím, zvládnu to taky. I když na zemědělce by mi bylo blaze, né že ne. Lituji toho, že jsem byla tak naivní a žila s myšlenkou, že se budu učit, budu mít ukázkový známky a jako poslušnej šprt se dostanu na nějakou kvalitní vejšku, pff možná tak na tu jihočeskou. Jsem moc líná na snahu a nemám na to, aby jsem byla denně frustrovaná a zničená z tuny učení. Už dávno nejsem kariérista jako dřív, prachy nejsou všechno , jen pitomý papírky a vždy se nějak seženou.
Jsem přítomností znuděna, všechno je tak ponurý jako dnešní počasí.

Litující
Lil' P.

 

Peníze nebo život

18. dubna 2014 v 8:43 | Lil' P. |  Černé myšlenky
Často bloumám nad tím kým jsem a čím chci být. Když si promítám svůj žívot, jaký asi bude, tak se opravdu zasekávám, protože vlastně nevím čím chci být. Nechci život prožít jako krysa. Běháním v bludišti, složeným z A4 biologie, chemie a fyziky, s tím, že všechny stěny budu znát nazpaměť. A pak za odměnu, až budu slušná a šikovná krysa, tak se dostanu do většího bludiště a dál se budu učit.
Nechci, aby tak můj život vypadal. Budu studovat, vystuduju, získám práci a dostanu se na vrchol, toho co můžu dokázat, slušný plat, ale sakra nudnej život. Možná začínám řčení "Peníze nebo život" rozumět víc než mám. Nechci skončit na vrcholu a říct si "Jo! Dokázala jsem to." Co by asi mohlo přijít pak? Hmm? Šplouchla by na mě obrovská vlna zklamání, protože bych nežila podle sebe, ale podle toho co po mě chtějí ostatní. Furt bych běhala jak bílá krysa v bludišti. To fakt ne.

Chci riskovat, ale bojím se. Chci něco dokázat, ale nejsem kariérista. Chci žít a to opravdu ŽÍT, chci dělat co mě napadne, nechci se nechat řídit a omezovat.
Kérky, festivaly, koncerty, cestování, chci se dostat do nějakých příležitostí. Práci dostat jenom pro to, že se s někým seznámím a on řekne "Hej, něco bych pro tebe měl", já to přijmu a třeba se to povede. Chci ty líný letní večery prožitý s cigaretou při západu slunce, s osobou, která tenhle život plný zážitků bude žít semnou. Prostě nechci žít život podle pravidel, plný šedých a ponurých barev. Chci žít!

A teď tu sedím, v hodině chemie a vypisuju tenhle kus z mojí duše.
Zvoní!

Při chemii zamyšlená
Lil' P.


Prostor - Takovej ten nahej pocit

31. března 2014 v 19:23 | Lil' P. |  Téma týdne
Vesmír, planety. Nemožné, aby všechny byly bez života, bez jediné stopy po dechu. Bilióny a ještě mnohem víc jich je v tom obrovském prostoru zvaný vesmír, pak nějaké ty stovky bilionů hvězd a dalších těles a tělísek. Napíšu to znova, nemožné.
Možná nějaký zaslepený fanatik s vírou obtisklou v tváři a s žalmy v očích by semnou nesouhlasil. Prostor, ten obrovský prostor nemůže být bez života. Že jsme jediní *pchrhh*, blbost.

 


Prohnilost našeho světa.

27. února 2014 v 12:03 | Little bit Perfect |  Černé myšlenky
Nemám už víc slov pro tenhle svět, černej hnusnej svět, už dávno jsme ztratili sami sebe, ztratili jsme soudnost a pojem o tom co je důležitý v životě. Ani nevím co mě nakoplo, prostě tu sedím, přísně rovné černé vlasy zamotané v brutálně rozcuchaný culík, z kterého se spouští prameny kolem mého obličeje, volné tmavě modré tričko, kolem mě temno a jsem pořádně, ale fakt pořádně nasraná. Cejtím se jak člověk, bez všech práv, tolik zla kolem, kurva otevřete oči! Tak jako já. Když shrnu, všechny píčoviny, kvůli kterým mě někdo seřval, či před pár lidmi ponížil (děkuji třídní profesorko, snad se vám líp usínalo), je to tak absurdní, tak dětinský. A mě už to dál nebaví snášet, tu zlobu, ten nátlak. Jsem z tohodle světa už nadmíru otrávená. Z toho chování všech okolo, tolik sobeckosti, materialismu, závisti, všechno je tak odporně komerční. V týhle době jsou důležitější prachy než rodina. A bude hůř. Kde je kurva spravedlnost, kam zmizela?
Venku je chladno a ponuro, zem je zmrzlá a tvrdá jak šutr, potažená mrazem.
Je to přesně tak ponurý a jedovatý jako jsme my.
Je tu jen pár lidí, kterým můžu věřit a kteří táhnou trochu hřející barvy do mého života, doslova pár.. jen 2, jo. Jak mrzuté, že?
Jsme uvězněni, nežijem, jsme příliš hloupý na to rozeznat důležitost od malichernosti. Nepoučíme se, neporozumíme, ani až se zničíme.
Zvířata klece nepotřebují, to my.

Jestli semnou nesouhlasíš, je mi to ukradený.
Hádám, že tehne článek zrovna moc obdivu nechytne. Je to odvada.
Možná dalši důkaz sobeckosti.

Všechno kolem je jedovatý, už i vzduch co dýcháš.

Je mi na blití.
Dezolát,
Lil' P.


Inspirace

5. ledna 2014 v 13:13 | Lil' P. |  Téma týdne
Inspiraci nalezneme všude. Ať už v podobě vodních par nad jezerem, kouře z cigaret, milované osoby, životní situace a nebo jen vzorem koberce v Ikei. Stačí mít jen dokořán otevřené oči, být lehce kreativní a otevřeně myslet.

Určitě většina blogerů, kteří píšou o něčem a né o ničem, vědí "o co go". Když nemáte inspiraci, nenapíšete nic.
Nevím jak Vám, ale mě stačí třeba jen pohled z okna, jak ve dne na zmrzlou zahradu, tak v noci na oblohu plnou hvězd. Samozřejmě se to nevztahuje jen na blogery, kdepak. Také na další umělecké duše, na malíře, básníky, zpěváky, textaře, návrháře, mohla bych pokračovat dál, architekti, režiséři, ale nebudeme mít článek jen o tom, že?
Nebude to nijak dlouhej článek, ale..
Inspirace je prostě všude, všude a všude. Čerpaná z každodeního života. Potřebujem jí. Žijem z ní.

Spíše se budu ptát. Kde berete inspiraci vy? Z čeho jí čerpáte?
Třeba si rozšířím obzory.
Lil' P.
(omluvte tu stručnost, je pozdě a je den před odjezdem na lyžák, takže chaos a ano, článek je přednastaven)

Za Krakonošem

1. ledna 2014 v 18:21 | Lil' P. |  Zbytečné
Ták, po dlouhý době konečně vytáhnu paty z baráku a kvůli tomu Vám sem napíšu děsně zbytečnej článek. Jde o to, že po třech letech jedu na lyže (no hurá). Takže zejtra v 9:00 od Gymnázia Vítězslava Nováka se jede do Krkonoš! (jééj) Situace se má tak, že okamžitě jak stoupnu na ty dvě černožlutý prkna, tak hned zase letím dolů. Jo, tři roky jsem na nich nestála, tak to vidím docela bledě. "Ale klid, to se nezapomíná!", no to zrovna. Když, já nemám ani nejmenší představu jak se dělaj obloučky a ještě hůř, jak se brzdí! ..No, závěrem doufám, že se vrátím vcelku.

Feel like a Snow White

Jo, a pokud ještě dnes dopíšu článek na téma týdne tak se tu v neděli objeví.
Žijte blaze,
Lil' P.


A stálo to za text?

29. prosince 2013 v 10:44 | Lil' P. |  Černé myšlenky
Možná jsem jen bytost, kterou tyhle věci nijak neberou a nijak neovlivňujou.
Svoboda projevu, ať si píše kdo chce co chce, ale proč člověka hned napadat pro pár písmen?


Texty, texty, texty, různé texty, krátké texty, dlouhé texty, pozitivní a negativní texty a další, další a další texty. Je jen na autorovi jaký text si vybere. Očividně texty ať jsou jakékoliv dokáží, stejně jako tahy štětcem nebo třeba melodie skladby přenést nejen informace, ale i emoce.
Ach emoce, pozitivní emoce, hřejivé emoce, negativní emoce, silné emoce, velice jedovaté a kousavé emoce, slabé emoce a zas další, další a další emoce. A co máme z emocí?
Ach ano, reakce, pozitivní reakce, negativní reakce a znova jedovaté a kousavé reakce. A co je po reakci?
Ach ano, následky. Následky nepříjemné pro obě strany, následky velice zbytečné a následky bolestivé. Následky, které budou trvat dlouho, následky, které všechno jen mocně znepříjemní. Následky které na Vás jen šplouchly a dost hnusně opařily Vaší maličkost a zranění, ty zůstanou dlouho.

A já se ptám, stálo to za to?
Někdy mi situace přijdou lehce přemrštěné a nedomyšlené, ale tak co, do zadku kopeme a trestáme sami sebe.

Lil' P.


Dech

28. prosince 2013 v 23:23 | Lil' P. |  Černé myšlenky
Jak moc v davu. A přesto sama.
Jak moc svobodná. A přesto přiškrcena.
Jak moc chladná. A přesto živá.
Jak moc bez plic. A přesto dýchám.

Můj život je jen trapná atrapa.
Vždyť jen přežívám, budu se rvát.

Deprese

26. prosince 2013 v 11:23 | Lil' P. |  Téma týdne
O tomhle tématu jsem měla psát už dříve. Bylo to téma týdne a já to, jaksi jsem to odložila. Možná proto, že tenkrát jsem neměla tolik zkušeností s tímhle stavem jako dnes. A věřte, že teď mám opravdu o čem psát.

"Chci se vzdát;
už dál nemůžu,
ale nezáleží na tom, jak moc se topím v depresích,
nezáleží na tom, jak moc mě to uvnitř zabíjí,
nemůžu se toho zbavit.
Tak jen vezmu bolest a schovám jí za úsměv,
ačkoli budu uvnitř umírat v naději,
že lidé, co miluji, v depresi nebudou."

No. 2013

25. prosince 2013 v 14:16 | Lil' P. |  Téma týdne
V uších mi hraje poslední album od Avril Lavigne a pozvolna přemýšlím nad uplynulým rokem a za žádnou cenu nemůžu najít nějakou světlejší vzpomínku. Tohle byl ten nejúmornější rok, za celej můj krátkej život, mohla bych tenhle článek nacpat tolika převraty, okamžiky, situacemi a pár slovy, který doslova odmrštily můj život (s prominutím) do sraček.
Nicméně...


Vánoce? Už zejtra?

23. prosince 2013 v 11:17 | Lil' P. |  Černé myšlenky
Řekla jsem si, že bych pro tentokrát mohla upustit ze psaní depresivních článků z mého zbytečného života.
Takže se budu věnovat trochu "světlejšímu" tématu a to jsou Vánoce.

Děvka

21. prosince 2013 v 9:32 | Lil' P. |  Kulka hlavou
Tak prej lituješ? Prej to takhle dopadnout nemělo? ..je mi z tebe zle!

Kvůli tobě #2

21. října 2013 v 15:06 | Lil' P. |  Kulka hlavou
"Obliviate" ..Kéž by to bylo jako v Harrym Potterovi a já bych prostě zapomenula.

Kam dál